NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hardcorový večírek, v jehož složení nebylo slabších kusů, opět pohnul základy plzeňského klubu Divadlo pod Lampou. Ačkoliv by se dalo říci, že vystupující trojlístek tu méně, tu více čerpá z žánru emo-corového, ve výsledku byly k vidění a hlavně ke slyšení tři stylově diferencované a specifické sety. Celý večer odpálilo kvarteto 5TH APRIL, které zaplavilo klub zámořským emo-corem propleteným rockovými prvky a nebál bych se říci popovým talentem na vstřícné melodie, tkané hlavně malým syntezátorem, který obsluhuje vokalista Luděk. Příjemný živelný projev oproštěný od jakýchkoliv křečovitých póz, jistý výkon zpěváka kombinující čistou melodickou polohu s řízným řvaním a kytara s křišťálovým zvukem - to byly hlavní komodity, se kterými jde tato mladá nadějná chomutovská banda na trh, a o tom, že tyto artikly dokáže i náležitě pódiově prodat, svědčí i nedávné první místo na celorepublikové vyhledávací soutěži Rockfest Dobříš, či druhé místo na Múze2004. Pokud bych si mohl přeci jen trochu rýpnout, pak bude můj kritický pohled směřovat hlavně k příliš podobné stavbě jednotlivých skladeb. Vystoupení 5TH APRIL jsem rozhodně neviděl poprvé, ale stále se nemohu zbavit určitého pocitu, že celá tvorba příliš splývá. Na otázku, zda jde jen o můj subjektivní pocit nebo o relevantní podmět snad odpoví CD, které se skupina chystá nahrát počátkem příštího roku. V každém případě jim v dnešní době již nikdo neodpáře, že jde v tuzemské kotlině o špičku v daném žánru.
Druhý list vybarvila formace NASTY?, která ten den v Divadle pod Lampou křtila svoje debutové CD nazvané „Zlosten“. Skupina, jenž vyrostla na poslední sestavě chodovských emo-corových matadorů GOODFOUL, měla premiéru v nové sestavě. Silný zvuk kytarového dvojzápřahu, vydatně podpořený syntetickými smyčkami koketující s industriálními zvuky na pozadí a depresivně-chladná psyché-atmosféra jsou v současnosti nejvýraznějšími zbraněmi, kterými NASTY? vládnou. Velmi silným protihráčem jim však je zpěv vokalisty Vency, který nepostrádá silné emotivní zabarvení ve plačtivě-řvaných částech, jakmile však dojde na deklamace, nedej bože melodickou polohu, je jeho výkon velmi nejistý, a to jak rytmicky, tak intonačně. Žánrovou zajímavostí je i fakt, že NASTY? začínají preferovat českou lyriku, která převažuje i na jejich novém CD. Samozřejmě zazněly skladby jako „Ledový květ“, která byla součástí repertoáru ještě formace GOODFOUL, tak i titulní píseň „Zlosten“, dle níž nese název nový kotouč. Křtu alba se zhostil dvorní webmaster skupiny Ekim, který šumachrovsky potěšil první řady pod pódiem šumivou sprchou. Já s povděkem kvitoval snahu skupiny křest nijak teatrálně nenatahovat a jelo se dál. V druhé části setu skupina představila i novou, teprve sedmnáctiletou posilu svého týmu, kterou je kytarista Vladis střídající odcházejícího Slídu a vysvětlila, že vzhledem k tomu, že mají za sebou teprve několik málo společných zkoušek, nemají ještě nazkoušen celý materiál.
Celý večer uzavřela jedna z nejpopulárnějších žánrových jistot plzeňského kraje, funky-metal-coroví náladotvůrci DIVE. Po delší době jsem od potápníků slyšel set, který nekazil ani výkon zvukaře ani do uší bijící hlasová indispozice, a celou produkci si náležitě vychutnal. Vydatným osvěžením byly nové skladby, které se vydávají po progresivnější a techničtější cestě, absorbující hlavně v kytaře vlivy a feeling jazzových mohykánů, prosekávané šťavnatými metal-corovými sekyrami. Velkým překvapením byla premiéra česky otextované skladby „Slon“, ve které vokalista Dáda podrobil kritice nový fenomén, který hýbe naší republikou, zvaný reality show. Závěr patřil osvědčeným peckám ve formě skladeb zachycených na zatím jediném CD nosiči, které DIVE nahráli. Osobně vkládám mnohem větší naděje do materiálu nového, jenž staví na méně konvenčním přístupu k tvorbě, se silnějším důrazem na experimentování a hledání dosud nepříliš prošlapaných cest. Produkce DIVE strhla asi nejvíce posluchačů k výraznějšímu pohybu, zaregistroval jsem i několik pokusů o stagediving, a celý blok byl odměněn silnou tleskající bouří, která nepustila skupinu bez přídavku z pódia.
http://diveband.net/
http://nasty.wz.cz/
http://www.5th-april.com/
fotografie: www.hudbavplzni.cz
V pátek 25. listopadu patřilo pódium plzeňského Divadla Pod Lampou moderním rockovým žánrům. V rámci další z akcí, konajících se pravidelně už mnoho let pod názvem "X-Core Sessions", se zde představily tři velmi perspektivní kapely, z nichž každá reprezentuje rozdílné pojetí stylu obecně zvaného jako hardcore. Jako první vystoupili chomutovští 5th.APRIL, kteří předvedli sympatický a velmi živý set odkazující na současnou zaoceánskou vlnu kapel združujících se na americké nezávislé značce Victory Records. Melodický softcore 5th.APRIL, plný kytarových vyhrávek, osvěžil a dobře nastartoval páteční večer. Kluci z 5th.APRIL tak asi po čtyřiceti minutách, za aplausu asi stovky nadšených diváků, přenechali pódium druhé kapele, kterou ten večer byli chodovští NASTY?. Tito pojali své vystoupení i jako křest své právě vycházející debutové desky. Podstatně agresivnější NASTY? po té s nadšením pumpovali do davu pod pódiem žhavé kytarové riffy a smrtonosné salvy bicích. Jejich vcelku nápaditý hardcore občas obohacený samply a elektronikou příjemně překvapil. Taktéž zvuk byl prvotřídní. Jedinou výhradu tak mám, k sice emotivnímu, ale přesto civilnímu a poměrně neoriginálnímu výrazu zpěváka. Jako hlavní vystoupili populární plzeňské stálice DIVE. Ti si v posledních letech vydobyli pověst jedněch z největších talentů tuzemské tvrdě rockové scény. V jejich vysoce progresivní muzice se střetávají vlivy hardcore a moderního emo-rocku obohaceného funky. Jejich písně v sobě obsahují jak procítěné, atmosférické pasáže, tak agresivní nářezové fáze, hrané jakoby v posledních stádiích agónie. Téměř nerozšifrovatelný kolotoč nálad a emocí zahraný s přesností takřka matematickou to jsou plzeňští DIVE, kteří páteční večer ovládli skvělými výkony všech členů.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.